fbpx
Příběhy

V deltě africké řeky Okavango. Domorodci zde radši potkají lva než „satanovo prase“

Jihoafrická Botswana našla před několika lety recept, jak zkombinovat udržitelný turismus i pečlivou ochranu přírody. Přestože toho dosáhla především cílením na majetnou klientelu, které nabízí pobyt v luxusních resortech v samotném srdci delty řeky Okavango, i pro nás smrtelníky je možné zažít pravé safari s trochou důvtipu.

Neuvěřitelná oáza života, kterou ze všech stran obepíná nehostinná poušť Kalahari. V období dešťů se voda ze sousední Angoly a Namibie rozprostře na území velkém jako třetina České republiky, právem je tak delta 1600 kilometrů dlouhé řeky Okavango považována za jeden ze sedmi divů přírody. Život lidí i zvířat ale momentálně komplikuje epidemie koronaviru.

Maun, poslední město před vstupem do delty. V Botswanských vesnicích a městech mnoho výškových budov nenajdete. Místní jsou velmi hrdí na cokoliv, co má víc než jedno patro, a proto je dobrým zvykem takové budovy chválit a tiše žasnout
Jedno z nespočetných ramen řeky. Původně se Okavango vlévalo do jezera Makgadikgadi, které ale před deseti tisíci lety vyschlo, a tak její voda nyní mizí v poušti Kalahari, což v místním jazce příznačně znamená Velká žízeň.
Botswanská krajina je mimo Okavango dosti jednotvárná. Výjimkou je tento osamocený baobab.
Pláně Makgadikgadi. Na motorce vás nikdo příčetný do delty nepustí, nezbývá tak než přesedlat na jiný dopravní prostředek. Nabízí se auto, helikoptéra, letadlo a samozřejmě loď.
Piloti z Maunu – elitní kasta dělníku z Okavanga – kteří nás vynesou nad deltu.
Pohledy z výšky se logicky nabízí jako nejlepší řešení. Rozhodně si uvědomíte neuvěřitelnou rozlohu delty.
Původně tato umělá hranice jménem Buvolí plot (neboli Buffalo fence) budila velké emoce, nyní se ale považuje za jeden z velkých úspěchů v boji proti malárii, spavé nemoci a v neposlední řadě i epidemii slintavky a kulhavky, která je v Botswaně stále velkým problémem. Krom slonů zastaví většinu zvěře v obou směrech a tím zabraňuje šíření nemocí.
Zatímco do slonů budete „vrážet“ skoro na každém kroku, na takového Levharta už musíte mít štěstí.
Osamocení sloni jsou většinou staří a protivní samci, se kterýma to už ve stádě nešlo vydržet.
Slon samotář. Hlavním zdrojem obživy jsou pro ně traviny, které často mizí pod vodou.
Trsy sloni trhají chobotem a čistí je mlácením o vodu nebo o sebe, což má charakteristický zvuk nesoucí se po okolí.
Sloni používají jako ochranu před sluncem vrstvu bahna a mávání ušima jako ventilátor.
Domorodci na otevřené vodní ploše se vyhýbají stádu hrochů. Malá loď mokoro z kmene stromu je tradiční způsob, jak se v pohybovat v kanálech delty. Je poměrně vratká a jejím přirozeným nepřítelem je hroch, který dokáže nepozorného plavce v okamžiku potrestat.
Hroši při přesunu do jiného ramena delty. Na souši dokáží běžet na krátkou vzdálenost rychlostí až 50 kilometrů v hodině.
Ve vodě jsou ale ještě nebezpečnější a dají se snadno přehlédnout. Ne nadarmo říkají místní hrochům „satanova prasata“, a pokud by si mohli vybrat, tak raději volí setkání se lvem nebo slonem. S těmi se prý ještě dá jakž takž domluvit.
Buvol nemá problém se postavit ani lvu a často i vyhrát. Společně s hrochem má na svědomí více smrtí za rok než ostatní zvířata z Velké pětky dohromady. Jediná výhoda oproti setkání s hrochem, slonem nebo nosorožcem je, že neútočí na auta.
Nosorožci jsou v Botswaně relativně v bezpečí díky úzkostlivé ochraně před pytláky. Už desítky let jsou systematicky přemisťování z Jihoafrické republiky, kde proti pytlákům nedokáže vláda tak účinně bojovat.
V Botswaně platí stále trest smrti a ochranu zvířat zajišťuje mimo jiné i armáda. Přesto pytláci za poslední dva roky odlovili 92 kusů jak bílých, tak nejohroženějších černých nosorožců.
Pandemie koronaviru ale situaci zkomplikovala až do té míry, že se vedení národních parků rozhodlo k jejich odchytu a přemístění do specializovaných útočišť po celé zemi.
Ranger v Khama Rhino Sanctuary na pravidelné obhlídce. Ve hře je i opětovné vyzbrojování strážců parků. O zakladateli tohoto Khama sanctu se ostatně vypráví, že rozsudky vykonával přímo na místě, pytlákovi prostřelil obě nohy a nechal ho napospas přírodě.
Kapitán Paul Matejek při vyprošťování plavidla. Soutěž o nejlepší prostředek pro průzkum Okavanga s přehledem vyhrává loď, v našem případě řízená synem českého rodáka, který musel utéct v srpnu 1968.
Paul ale nezapře ani svůj jihoafrický původ, a tak je nutností vybavení na tradiční Braai. V celé Jižní Africe i Botswaně se mimochodem neopovažujte říct barbecue ani grill!
Jako konstrukční inženýr pracuje v odlehlých částech delty na výstavbě luxusních turistických resortů, kterých je v současné době přes 30. Každá z nich zaměstnává kolem 50 lidí, převážně místních, a epidemie koronaviru dopadla tvrdě na všechny.
Loď je sice nejlepším prostředkem do delty, je ale třeba znát aktuální vodní stav, protože kanály mizí stejně rychle, jako se objeví, a snadno se stanou neprůjezdnými.
Noci dokážou být magické, ale také nebezpečné.
Pro domorodce je ostrov Kubu posvátné místo uprostřed opuštěných plání Makgadikgadi, které se stejně jako Okavango sezónně plní vodou. Ta je ovšem na solném povrchu těžko viditelná a pokud zapadnete, budete mít velký problém. Ostatně vše je zde na vlastní nebezpečí.
Okavango je přechodně domovem pro více než 400 druhů opeřenců. Kupříkladu pro tohoto orla jasnohlasého.
Vždycky se ale můžete spolehnout na zástupce hmyzí říše.
Žirafa vyrušená při okusování stromoví. Tato zvířata operují v jiné nadmořské výšce a některé i v úplně jiném světě.
Bažiny u Xakanaxa. Moremi je srdcem Okavanga, ale může se vám snadno stát, že za celý den neuvidíte jediné zvíře.
ŠTÍTKY
Podobný obsah

PŘIDAT KOMENTÁŘ